Classical Anniversary Dalibor C. Vačkář Appellatio, Koncert pro smyčcové kvarteto

Sukovo kvarteto

Daruj

Skladatelský vývoj Dalibora C. Vačkáře rozčlenily zásadní životní okolnosti do pěti vývojových kapitol. Prvá (1932-45) je dobou lidského a uměleckého hledání a zakotvování. Po absolutoriu je dva roky bez zaměstnání, pak krátce diriguje v Tylově divadle (je třeba se živit), spolupracuje s Osvobozeným divadlem (plod Ježkova přátelství, lásky k divadlu a k jazzu), na přání rodičů se odvažuje na koncertní činnost houslisty, ale v r. 1934 energicky přerušuje improvizace a přijímá na 11 let práci člena rozhlasového symfonického...
Více

Skladatelský vývoj Dalibora C. Vačkáře rozčlenily zásadní životní okolnosti do pěti vývojových kapitol. Prvá (1932-45) je dobou lidského a uměleckého hledání a zakotvování. Po absolutoriu je dva roky bez zaměstnání, pak krátce diriguje v Tylově divadle (je třeba se živit), spolupracuje s Osvobozeným divadlem (plod Ježkova přátelství, lásky k divadlu a k jazzu), na přání rodičů se odvažuje na koncertní činnost houslisty, ale v r. 1934 energicky přerušuje improvizace a přijímá na 11 let práci člena rozhlasového symfonického orchestru, při níž se dá relativně nejspíš psát. Sukův vliv působí v této době stále ještě silně.... Druhé období (1945-49) mohli bychom charakterizovat jako období vyrovnání se s válkou a radostného vykročení do nových nadějí osvobozené republiky. Vzniká cyklus vznosných a zvukově rozhořelých mužských sborů "Revoluční písně" (1945), krevnatá a mladistvě temperamentní Symfonietta pro smyčce, lesní roh a klavír (1949) a zvláště dvě vokální symfonie: citově vybuchující a v opojné pocity národní svobody se nořící druhá, nazvaná "Země vyvolená" (1947, s verši V. Dyka, J. Seiferta a F. Hrubína) a proti znovu se kupícím mrakům nového válečného nebezpecí vášnivě vystupující IV. symfonie "Mírová" na vlastní text (1949). Vačkář se tehdy pracovně na 2 roky spojuje s dramaturgickou a scenáristickou činnosti v Čs. státním filmu, a to také podnítilo vznik několika jeho filmových hudeb (např. "V horách duní", "Podobizna", "O ševci Matoušovi", "Divá Bára")... Třetí Vačkářovo vývojové období (1950-62) reaguje na estetické podněty 50. let prohloubením zpěvnosti a českosti. Tendence zjednodušení, některé autory tehdy přivádějící až k nebezpečí primitivismu, dotýká se Vačkáře málo: nemusí demokratičnost hudební řeči a její národní vyhranění přijímat jako aktuální převlek - je takový od své přirozenosti, jen uzda upřímnosti a vztahu ke klasikům 19. století je teď poněkud povolena. Znovu se objevují inspirace dětmi, k nimž - sám vzezřením "věčný chlapec" - lne s nepředstíranou srdečnosti (ukolébavky "Rodiče a děti" - 1951, komorní kantáta "Děti dospělým" - 1952, půvabná hudba k filmu "Pyšná princezna"). Přibývá několik dalších filmových hudeb, psaných poctivě, bez rutiny a se sdílností, jež se musí dotknout každého (např. "Past", "Milujeme", "Dovolená s Andělem", "Tajemství krve", "Roztržka")... Závěr třetí vývojové kapitoly Dalibora Vačkáře rozvíjí podnět "Preludia a proměn" třemi skladbami, v nichž jsou již úskalí normativní estetiky 50. let plně překonána projevem zralým, stavebně, stylisticky i zvukově mistrovským a obsahově závažným ("Dialogy" pro sólovou violu - 1961; sonáta pro housle a klavír "Dedikace" se čtyřmi portréty učitelů Reissiga, Šína, Hoffmanna a Suka - 1961, na desce Supraphon SV 8406 v dokonalé nahrávce J. Suka a J. Panenky; klavírní fantazie na Schubertovo téma "Oblouk" - 1962). Ke jmenovaným kompozicím patří také Koncert pro smyčcové kvarteto (1962) z této desky, čtyřvětá práce, plná vzrušení a rychlých i nečekaných náladových proměn, zvrásněná rubaty a rozevlátá evolucemi kadencí a originální vypjatou koncertantností všech čtyř nástrojů kvarteta... Koncertem pro smyčcové kvarteto a brzy na to Komorním koncertem pro fagot a smyčce začal Dalibor Vačkář své tvůrčí období, jež by mohlo být nazváno koncertantním... Pátá vývojová Vačkářova kapitola obnovila tendenci koncertantnosti z přelomu let 1962-63: chce věnovat postupně každému z dnes používaných hudebních nástrojů žánrově různě řešené skladby, v nichž by se mohla plně projevit jejich (a sólistova) individualita. Vzniká - většinou s představou hry konkrétního sólisty, nebo přímo na objednávku - řada nových koncertů, v nichž je sólový nástroj - klasický či periferní - obklopen orchestrem, případně zvláštním souborem jako "svým světem", prostředím, k němuž patří, s nímž rozmlouvá nebo se pře. Jaroslav Šeda
skrýt

Prodejce: SUPRAPHON a.s., None

2014
46:51 min

MP3

99 Kč

CD 1
Název skladbyČas
Cena
CD 1
Název skladbyČas
Cena
1. Appellatio pro orchestr s lidskými hlasy20:40
2. Larghetto energico, un poco rubato8:04
3. Andante, quasi ballata6:19
4. Intermezzo: Dětský motiv. Allegro ma non troppo3:47
5. Variace a fuga. Andante8:01
Celkem: 46:51

DOPORUČUJEME