Ano, pane Jiří

Jiří Grossmann

Daruj

Původní album vydané v roce 1987 v Pantonu, bohužel ochuzené o neautorizované snímky. Moje mladistvá nesmírná touha dělat divadlo vedla k tomu, že jsem jako student Pedagogického institutu v roce 1961 založil v závodním klubu Státní pojišťovny ve Spálené ulici 14 Divadelní klub Olympik. Tam jsem se také poprvé setkal s Jiřím Grossmannem a brzy nato jsme vytvořili nerozlučnou autorskou a hereckou dvojici. V našich programech tehdy účinkovala kapela, která si podle klubu dala jméno - skupina Olympic. Když jsem před několik...
Více

Původní album vydané v roce 1987 v Pantonu, bohužel ochuzené o neautorizované snímky. Moje mladistvá nesmírná touha dělat divadlo vedla k tomu, že jsem jako student Pedagogického institutu v roce 1961 založil v závodním klubu Státní pojišťovny ve Spálené ulici 14 Divadelní klub Olympik. Tam jsem se také poprvé setkal s Jiřím Grossmannem a brzy nato jsme vytvořili nerozlučnou autorskou a hereckou dvojici. V našich programech tehdy účinkovala kapela, která si podle klubu dala jméno - skupina Olympic. Když jsem před několika lety při oslavě dvacetiletého trvání skupiny stanul jako její host na jevišti mládím i pamětníky přeplněné Lucerny, uvítal mě vydatný potlesk. Po slovech, jimiž jsem vyjádřil lítost nad tím, že vedle mne nemůže stát také Jiří Grossmann, se tento vydatný potlesk změnil v dlouhotrvající. A to dokonce tak dlouhotrvající, že jsem měl možnost si na ledacos vzpomenout a mnohé si uvědomit. Přiznávám, že mi vstoupily slzy do očí, neboť jsem byl svědkem toho, jak šestnáctiletí mladí lidé (záměrně nepíši děti, protože vím, jak mi bylo, když mě v šestnácti někdo nazval dítětem) zdraví potleskem mého předčasně zemřelého kamaráda, kterého nikdy nemohli vidět na jevišti. Byl jsem svědkem toho, že ho přijali i za svého kamaráda a že si ho nejen váží, ale že zejmě dobře znají to, co napsal, co hrál, co zpíval. Byl to zvláštní okamžik, neboť jsem si uvědomil, že činnost dvojice Š+G zasáhla i další generaci. Především této mladé generaci je určena dlouhohrající deska "Ano, pane Jiří", která Jiřího Grossmanna představuje jako zpěváka i textaře. Patrně ji ale budou poslouchat i lidé, kteří toho o životě Jiřího Grossmanna mnoho nevědí, a jim bych proto rád adresoval následující řádky. Jiří Grossmann se narodil 20. 7. 1941 v Praze. Po maturitě studoval ČVUT, fakultu stavební. Bylo to studium na přání rodičů. Jirka je nedokončil. V jeho žilách kolovala divadelní krev předků. A tak raději místo přednášek sedával se mnou celé dny v kavárně Slavia na Národní třidě, kde jsme psali své první povídky a pořady. V roce 1963 jsme oba rukovali. Jirka do Ausu, já k vojenskému útvaru do Ruzyně, kde jsem okamžitě založil divadelní soubor VOJ (Vojenské jeviště). Jirka se ve druhém roce vojny nechal převelet k mému útvaru, tak silná byla naše touha dělat divadlo společně. Připravovali jsme novou premiéru, když vojenský lékař objevil Jirkovu zákeřnou chorobu. Krátký pobyt ve vojenské nemocnici ve Střešovicích a vojín Jiří Grossmann byl předčasně propuštěn do civilu. Po mém návratu z vojny na podzim 1965 jsme se znovu vrhli do práce. Hráli jsme ve Spálené ulici v Divadelním klubu Olympik, ale i ve Sluníčku na Příkopech. S Jirkou jsem o jeho nemoci nemluvil, i když mě na její vážnost vojenský lékař upozorňoval. Přiznám se, že jsem dokonce nevěřil. V mládí plném elánu a plánů nechce asi nikdo myslet na tak hroznou věc, jakou bezesporu je tragický konec. A tak jsme večer hráli, Jirka přes den pracoval jako reklamní textař PNS a já učil. V roce 1967 jsme se stali členy divadla Semafor. Pracovali jsme usilovně. I v době, kdy se ostatní bavili. Jako bychom oba tušili, že nám na společnou práci nezbývá mnoho času. V roce 1969 se ozvala Jirkova nemoc znovu. Pobyt v nemocnici a pak zase práce. Návštěvy v nemocnici se stávaly častější, pobyty v ní delší. 5. prosince 1971 Jiří Grossmann v nemocnici na Karlově náměstí zemřel. Jeho pohřeb ve strašnickém krematoriu byl společným smutkem mladé generace. Všechny ty, které mnohokrát rozesmál, tentokrát rozplakal. Byl jsem jako ve snu. Nechtěl jsem se smířit s osudem. Sedl jsem si do kavárny Slavie a čekal, že Jirka přijde. Nepřišel. Dnes však k nám přichází. Vrací se jako zpěvák a textař, jako "podivuhodný songař", jak jej nazval spisovatel a kritik dr. František Kafka. Psaní textů, to byl druhý svět Jiřího Grossmanna. Svět, o kterém jsem věděl, ale do kterého jsem vstupoval jen málokdy a po špičkách. Nechtěl jsem svého přítele rušit, neboť snil. Chtěl být v tom snění sám. Chtěl být sám se svým optimismem mládí, ale i se svým strachem z choroby, o které se nezmínil ani slůvkem, ale o které si myslím, že věděl. Snil jistě o lásce děvčete a děvčat, protože o tom sní každý básník, snil jistě o lásce diváků a posluchačů. A tenhle sen se mu vyplnil. Je to dobře, protože splněný sen je jednou z nejkrásnějších věcí na světě. A Jiří Grossmann si lásku a uznání zaslouži měrou vrchovatou. Miloslav Šimek
skrýt

Prodejce: SUPRAPHON a.s., None

2013
41:09 min

MP3

99 Kč

Název skladbyČas
Cena
1. Ano, pane Jiří (Yes, Mr. Peters)2:39
2. Mávám růží (Pennsylvania Polka)2:18
3. Jako kotě si příst (Not Enough Indians)3:49
4. Loudavý kůň (Traveling Shoes)2:48
5. Gimi det ding (Gimme Dat Ding)2:04
6. Vzdálené bubny (The Distant Drums)2:42
7. Jsem z toho spletenej (It Happened Just That Way)1:36
8. Tommy4:18
9. Baronet Ambrož2:40
10. Archimedův zákon1:40
11. Pastevecká2:46
12. Ať nám pan Valdauf promine1:50
13. Drahý můj (Dear John)2:02
14. Pratety2:29
15. Pedagogická píseň lásky2:37
16. Slečna z New Orleansu (Miss New Orleans)2:51
Celkem: 41:09

DOPORUČUJEME

  • Své banjo odhazuji v dál
    99 Kč

    Své banjo odhazuji v dál

    Jiří Grossmann
    Pop 
    Daruj
  • Až tě náhodou potkám Zlatá kolekce
    199 Kč
    Pop 
    Daruj
  • Šimek & Grossmann. Komplet 1966 - 1971
    459 Kč
    Other 
    Daruj